Postřehy a prožitky 

ze života

aneb

jak to mám já.

 

Jsem profesionální plačka

Brečím. Furt. Denně. Kdyby někdo potřeboval více lidí na pohřeb, ráda zaskočím. Rozbrečí mě spolehlivě už povadlá kytka u vchodu na hřbitov. Můj bývalý muž už přesně věděl, které části filmu mě dostanou, a s oblibou pozoroval, kdy už to na mě přijde. Což o to. Dojemné scény z filmu rozbrečí často i kamennou sochu. Ale vlajka?...

My vědomí a ti druzí

Poslední dobou vedu rozhovory s lidmi, kteří mají často jeden podobný názor. My jsme duchovní. Jsme k sobě upřímní. Víme, co chceme a co ne, a říkáme to nahlas. Jsme zodpovědní za své chování. Víme, že vše, co se nám děje, si způsobujeme sami. Posouváme se. Rosteme… Ale oni ne. Chtějí, abychom byli s nimi, a pak si...

Tak jsem se konečně nechala ochromit bolestí

Buď s ní. Buď v tom. Neutíkej od té emoce. Prožij to naplno. Tyhle rady pro případ, že mě zasáhne něco bolestného, mi vždycky přišly jako nějaké politické hesla. Všichni těm slovům rozumíme, ale nějak nevíme, co s nimi. Myslela jsem si, že když se mi něco stane, tak to vlastně dělám. Jsem v tom, prožívám to, uznávám to,...

Pusť To!

Už delší dobu zjišťuju, že mi funguje pouštění. Dlouho jsem bojovala s cigaretama. Někdy jsem to dokonce vyšperkovala tím, že jsem si z nich udělala velkolepého démona: Když vykouřím denně víc jak deset cigaret, budu z nich na druhý den rozhozená a mimo a bude se mi těžko rozhodovat. O čemkoliv. I o tom, zda mám koupit chleba...

Takový ten den…

Takový ten den, kdy k vám přijde kamarádka se 2 dětmi a spolu s těma vašima dvěma se z toho stane očistec, kdy všichni něco chtějí, rvou se o váš klín i mezi sebou, nejstarší furt pubertálně otráveně konstatuje, jaká je s vámi nuda, ať mu dáte komp, jinak že se to vydržet nedá a kdy už teda sakra...

Jak jsem hledala klid

Už dlouho přemýšlím, že napíšu nějaký nový článek. Z pro mě nějakého nepochopitelného důvodu totiž přibývá likes na mých facebookových stránkách a to i přesto, že jsem tam za posledních 5 měsíců dala asi 4 fotky. Jenže jsem přemýšlela, jak vlastně psát. Měla jsem pocit, že styl, jakým jsem doteď psala, mi přinášel i spoustu negativní...

Co zaseješ, to sklidíš

Tak můj 4letý Vincek dal dneska mojí skoro tříleté Ališi na zadek, když ignorovala mé volání, aby zastavila, a nezvyšovala už tak bezmála 150 metrový náskok přede mnou. Večer jsem si od Ališi vyslechla, že jsem spratek, protože jsem důrazně poněkolikáté odmítla olíbat už po osmé její střapatou pannou, jejíž vlasy mě pokaždé lechtaly na...

Jedinou jistotou je světlo na konci tunelu

Někdy se svými dětmi zažívám pocity nostalgie. Když jdeme do školky, když se vzájemně dusí polštářema, když tiše staví kostky. Jsou to záblesky vzpomínek. Je mi 5 a stojím na seschlé podzimní louce u betonové skruže. Ležím pod obrovskou peřinou u babičky v ložnici, ve které je asi 10 stupňů, a koukám na obraz nad její...

Jste i vy součástí Matrixu?

Dneska přišel náš tatínek domů a Vincek mu hlásil, jak ho ségra bouchla. Slyšela jsem, jak mu táta odpovídá, že on ji určitě taky něco udělal, když ho ona bouchla. Slyšela jsem, jak mluví a myslí na něco jiného. Slyšela jsem, jak z něj mluví program. Kdybyste se ho zeptali za 2 minuty, o čem hovořili,...

Cítím, že to mám udělat, ale mám strach

28.1. to bylo 20 let, co mi umřela máma. Bylo mi 17. S její smrtí vyschnul i základní pramen lásky, který mě sytil, vyživoval. Nějakou dobu jsem experimentovala s drogami, které, jak jsem později pochopila, mi dodávaly energii a chuť tvořit, což mi sytilo mou potřebu lásky. Sebelásky. Smyslu mé existence. A pak přišel on. Můj muž....