Až do dneška jsem nenáviděla vánoční úklid.

Když jsem byla malá, přišlo mi, že se u nás kvůli Vánocům zbytečně šílí. Umývaly se lustry, vypínače, drhly se skříně, dveře, špajz, všechno muselo být dokonale čisté. Nikdy jsem tyhle úklidové nájezdy neměla ráda.

Kdo vymyslel, že se před Vánocemi musí vysterilizovat celý byt?

Proč zrovna před Vánocemi? Vždyť to můžu dělat kterýkoliv den v roce.

A tak když přišla doba, kdy jsem začal být schopná ustát tlak a pohledy okolí, že já nesterilizuju, přestala jsem vánoční úklid dělat úplně. Proč se stresovat, že?

Jenže tenhle rok je něco jinak. Nějak jsem začala trávit málo času doma, byla jsem vděčná za každou aktivitu venku. Máme malý byt, ve kterém jsme se 2 dětmi dost nahňácaní, takže tady často střílí emoce, vztek, pláč, řev a tak když jsme venku, nemusím tohle poslouchat, protože mimo domov je vždycky spousta rozptýlení a k výbuchům emocí moc nedochází.

Výsledkem mých nadměrných venkovních aktivit však bylo celkové vyčerpání. Měsíc totálně ucpaný nos, slabost, netrpělivost, vztek a špatná nálada. Co s tím?

Kamarádka mi řekla, že to mívala stejně. Že potřebovala taky pořád něco dělat, jinak na ní padaly deprese. Stejně jako na mě. Jenže pak najednou zjistila, že starat se o domácnost, být doma, péct chleba a zdobit si byt je fajn. Že to je vlastně ten domov. Ty rituály, které se doma v nějakých periodických obdobích opakují.

Zaujalo mě to.

„Proč já vlastně nechci být doma? Je to opravdu tím, že máme tak malý byt?“

Jedné nespavé noci mi došlo, že se tu necítím dobře i proto, že mám pocit, že máme doma hodně věci, že je tu pořád takový nějaký binec, i když je na první pohled uklizeno. A tak mě napadlo, že bych možná mohla umýt tu kuchyňskou linku, na kterou jsem už x let nesáhla. Ta představa mi udělala dobře.

A tak jsem drhla 4 hodiny linku, ale pocit blaha se nějak nedostavil, byť mě můj muž velice mile pochválil.

Naopak. Cítila jsem se vyčerpaná a podrážděná, protože jsem nemohla dodělat všechno, co jsem chtěla. A pak mi to došlo.

Je to o mém tlaku na výsledek. O tom očekávání, že až něco bude, budu se cítit šťastná. Pekelná myšlenka, kterou zatím neumím úplně dobře zpracovat. Pořád jsem orientovaná především na ten cíl.

A tak jsem to dneska při mytí radiátoru zkusila jinak. Zkusila jsem se soustředit na ten proces. A hele. Najednou mi přišlo super, jak mizí ty hnědé fleky pryč. Při mytí ledničky mi přišlo fajn, jak mizí ty růžičky plísně, protože jsem viděla, jak se lednička najednou stává zdravějším a čistějším místem pro to, co jím. Připadám vám jako blázen, že?

Ale najednou tam byl klid.

A o klidu to je. Zjistila jsem, že se celou dobu pachtím za klidem. Za klidem v duši. Mám ho tak málo. Pořád něco nového objevuju, něco nového mě napadá, ale neumím jít tolik do hloubky. Chci rychle k cíli, ale nechci, aby mě to stálo moc práce. Proto pořád zkouším nové a nové věci, dokud mám počáteční nadšení. Když odezní, hledám novou cestu, jak najít vnitřní klid.

Nechci být doma, protože tady neumím být v klidu. Je tady moc řevu a tak radši něco dělám, protože nemůžu relaxovat v pokoji, když v obýváku padají atomové bomby. Proto musím pořád něco dělat, i když se mi nechce. A tak jsem radši venku, kde mě to dělání něčeho baví, do vyčerpání, protože když jsem vyčerpaná, cítím klid. Protože už není síla na další myšlenky. Není síla na nějakou práci.

Nenacházím klid tím, že se vědomě zastavím, ale tím, že zastavím až vyčerpáním.

Dneska vidím, že cesta ke klidu je těžká práce. Pro mě, jako člověka, který potřebuje dělat 5 věcí najednou, určitě. Je to těžká práce v tom, že je potřeba zůstat u jedné věci a na té pracovat. Je těžká v tom, že musím u té jedné věci vytrvat a dělat ji, i když se mi zrovna nechce. Protože tím, že prohlubujeme své pochopení jednoho tématu, můžeme dojít ke klidu.

Protože při dělání jedné věci navazuje jedna věc na druhou. Za jedním povrchnějším uvědoměním, následuje to hlubší, postavené na už zvládnutých základech. A čím hlouběji jdu, tím se cítím v dané věci sebevědoměji. Tím víc poznávám sebe sama. Čím víc se znám, tím víc dokážu cítit klid.

Já už dlouho vím, co je tou mojí cestou k větší hloubce, ke klidu. Vím, co mám studovat. Ukazuje se mi to na každém rohu.

Nevyšla mi jedna práce, o kterou jsem dlouho usilovala. Tak jsem si řekla, že je to asi proto, že se mám víc věnovat tomu onomu druhému projektu.

Kamarádka mě vynášela do nebes za to, jak jsem ji díky tomuto druhému projektu dokázala pomoct.

Byla by dána možnost navštěvovat k tématice tohoto projektu semináře zdarma, dochází za mnou domů odborník, který mě zdarma učí, byla mi dána práce, kterou pro rozvoj tohoto projektu v ČR můžu odvést.

Taková jasná znamení a já furt místo cesty do hloubky této úžasné věci, odbíhám někam pryč.

Protože se mi nechce do té práce. Práce na sobě, učení se, vytrvání!

Je advent. Čas zastavení se. Čas cest do nitra a do hloubky. A já jsem vděčná, že se mi zjevují tyhle poklady. Tyhle poznání, které mě zase posouvají dál.

A už zcela chápu rituál vánočního úklidu. Jde totiž především o úklid v sobě. Úklid, který se spouští při fyzické sterilizaci bytu. Pokud se tedy dokážeme soustředit na ten proces. Ne jen na výsledek. Pokud se soustředíme jen na mizející fleky na radiátoru a nebije se nám v hlavě tisíc myšlenek na jinou miliardu věcí, zůstane v hlavě prostor. Prostor na to, abychom si mohli uvědomit věci z našeho nitra.

Abychom si v těch našich duších uklidili. Abychom zjistili, co nás bolí a co s tím můžeme dělat.

Jsem vděčná, za toto uvědomění.

A teď už končím. Potřebuju totiž ještě umýt dveře, osprchovat kytky a vydrhnout poslední dva radiátory. A jsem hrozně zvědavá, co za poklady u toho ještě vylezou.

Přeji vám krásný očistný advent!

 

 

Lucie Cieslarová

První krůčky k vědomému tvoření života jsem udělala už v dětství. Dnes se snažím inspirovat lidi k tomu, že změna je možná.

Věnuji se svým dvěma dětem, osobnímu rozvoji a online podnikání.

Jsem autorkou ebooku
Z otrávené ženské zářící ženou
, ve kterém uvádím rady a konkrétní cvičení pro zlepšení života.

Můj příběh si přečtěte zde>>

Komentáře
  • 3×2 uvědomění, která vám změní vztah s partnerem, dětmi i sebou samotnou
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky