Jsem

věčná pozorovatelka lidí a vztahů.

Vždycky jsem se patlala v tom, jak se kdo cítí, co prožívá, proč se mu dějí věci tak, jak se dějí. Přišlo mi to zcela přirozené. Myslela jsem si, že pro všechny jsou vztahy tím, nad čím stále přemýšlí.

Jsem ukecaná, miluju příběhy lidí, miluju své příběhy, které se mi denně odehrávají před očima.

Vždy jsem měla nějaké vhledy do vztahů. Když mi někdo vyprávěl, co ten a ten udělal, nějak jsem vždy chápala, proč to asi dělá. Prostě mi to samo skákalo do hlavy. To, že se mi lidi svěřovali a odcházeli uklidnění, jsem nebrala jako něco extra. Nebrala jsem to tak, že bych uměla něco, co jiní ne.

Měla jsem dlouho pocit, že vlastně nic neumím. Jenom kecat s lidmi. A to přece umí každý. Jenže ti lidi se často vraceli a chtěli slyšet moje pohledy na věc.

"Cože? Vždyť to přece víte sami, jak to je, ne?"

Začalo se ukazovat, že někdy neví.

A pak jsem narazila na socioniku. Typologii osobnosti, která mi jasně vysvětlila mou silnou stránku.

Schopnost vidět potenciál v lidech. Schopnost vhledů do vztahů. Schopnost nacítit se.

Zjistila jsem, že je to můj talent. Že přece jen něco umím.

Už je to pár let, co socioniku studuju. Studuju a žiju jí. Typuju pořád. V tramvaji, na ulici, u filmu. Pořád si říkám, co je tenhle člověk asi za typ. Už to nejde moc vypnout.

Máme s kamarádkou firmu Socion, ve které se zabýváme zjišťováním typu osobnosti. Vysvětlujeme silné a slabé stránky daného člověka. Řešíme motivaci a to, co potřebuje daná osoba dostávat od okolí. A hlavně ukazujeme, jak jsou jednotlivé typy odlišné a proč se chovají zrovna tak, jak se chovají.

Mým největším přáním je přinést lidem přijetí ostatních.

Přinést větší klid do vztahů.

A to vše skrz pochopení, proč se druzí chovají právě takhle.

Za ta léta typování jsem narazila na spoustu lidí a měla možnost poznat spoustu příběhů, které mi vždy ukázaly nové pohledy na vztahy. Prohloubily mé chápání jejich mechanismu.

A ty příběhy, ty vám tady chci vyprávět.